Patřil k nejoriginálnějším tvůrcům nové vlny. Jeho celovečerní prvotina Každý den odvahu (1964) polemizovala s komunistickou zaslepeností. Film Návrat ztraceného syna (1966) sondoval duši muže, který se pokusil o sebevraždu. V apokalyptickém podobenství Den sedmý - osmá noc (1969) reagoval na srpnovou invazi. Za normalizace nesměl natáčet, stal se však znamenitým divadelním režisérem. Přelomové inscenace vytvořil hlavně v Divadle Na zábradlí a v Laterně magi ...více informací