Jeho jméno dodnes nese berlínská vysoká filmová škola, na sebe upozornil už v roce 1956 svým teprve druhým celovečerním filmem Uzdravení. Patřil k prominentům oficiální kulturní scény bývalé NDR, byl členem komunistického politbyra a bratrem Markuse Wolfa, šéfa východoněmecké kontrarozvědky. Přesto právě jeho snímek v celé dlouhé řadě filmů o Goyovi bývá kritiky považován za nejlepší. Milan Klepikov k tomu napsal: „Historikové mohou bádat nad tím, jak mohl filmař s neobyčejným nadáním (a zjevně i charakterem) vystoupit na výsluní totalitní moci a navzdory událostem v Budapešti, Praze i ve vlastní zemi zůstat loajální k režimu, z jehož »lidskosti« dostal první lekce už v mladých letech za ...více informací